Výtopna Zlíchov
ZS 2025
Místo/krajina: Jsme na jižním okraji hustě urbanizované Prahy. Dopravní infrastruktura a divočina na svazích Dívčích hradů nabírají na síle. Je to už periferie, ale ne tak docela. Díky výstavbě (Smíchovské nádraží, bytové domy u Zlíchovského lihovaru nebo nový Dvorecký most) se stává součástí širšího centra Prahy. Místo samo je na pozadí přírodního panoramatu dobře viditelné, ale působí za hradbou kolejiště nedostupně. I na mapě je ostrovem odříznutým od světa z jedné strany kolejištěm a z druhé výpadovkou. Při hlubším zkoumání zjistíme, že tenhle ostrov je přeci jen propojený směrem na jih i na sever a již brzy i na druhý břeh. Začínáme cítit naději.
Stavby: Soubor několika propojených hal s trafostanicí a volným pozemkem na jihu a severu. Hrázděná vzpomínka na slavnou Pražsko-duchcovskou dráhu a díky partě nadšenců dnes i technická památka. Železnice byla součástí nové trati z roku 1872 propojující průmyslový Smíchov přes Hlubočepské viadukty na Hostivice a dále na severozápad. Vozil se chmel ze Žatce, ocel z Kladna, či hnědé uhlí z Podkrušnohoří. Ve výtopně, kde se doplňovala voda a stroje získávaly správnou provozní teplotu. Později tu Vagonka Tatra Smíchov měla prototypovou dílnu. Dnes tu občanské sdružení provádí opravy historických vagonů a lokomotiv a organizuje akce pro veřejnost. Haly jsou zanedbané a místy na pokraji zkázy.
Cíle: Vidíme tu velký potenciál nového života. Úkolem bude oblast propojit se živou tkání města, využít dálkového propojení Smíchovské nádraží-Zlíchov-Chuchle-Radotín, synergie se sousední Meetfactory a energie nové výstavby.
Máme za to, že stávající funkční náplň dává smysl. Jen forma je trochu „punková“. Cítíme potřebu podpořit snahu o udržení atmosféry a lásky ke „starému šrotu“. Láká nás představa živého muzea, kde můžeme nahlédnout pod pokličku řemeslníkům, kteří ze šrotu vytváří hodnoty. Aby si dnešní člověk uvědomil co znamená zachránit technickou památku v tomto případě movitou (Národní technické muzeu takový zážitek nenabízí).
Pro otevření se veřejnosti je však vhodné náplň doplnit. Čím a jak? Věříme, že zde může vzniknout místo s jedinečnou atmosférou a atraktivitou, které nebude určeno jen pro úzkou skupinu lidí, ale nabídne i jiné zázemí – ať už rekreační jako cíl krátkého výletu z centra, nebo jako příjemná zastávka na cestě z města ven. Doplnit jej lze o prostory dílen, workshopů, expozic, restaurací nebo rezidencí pro techniky či umělce, tak aby došlo k propojení historie s živou současností.
Udržitelnost: Nebouráme, obnovujeme a doplňujeme. Přemýšlíme o časovosti, významu a smyslu ochrany nemovitých památek, synergii funkcí, propojením s městem. Hledáme nové prostory, které by nabízely nový rámec pro aktivity, které budou pro místo vhodné a posilující. Všudypřítomný hluk nevnímáme jako hendikep, ale výzvu a potenciál hledat funkce a formy, které v tomto prostředí obstojí.
Studenti: Úloha je vrstevnatá. Krajina hraje důležitou roli v prokrvení dnes trochu uškrceného místa a nabízí mu větší naději na přežití. Architekti hledají nová propojení směrem do města (lávka, vyhlídka), hledají nové náplně a pro ně vhodné formy a prostory. Infrastruktura vše komplikuje.
Preferujeme práci ve skupinkách – zadání to zvládne. Témat k řešení je mnoho a je tedy možné, aby se každý student primárně zabýval nějakým aspektem návrhu a zároveň vše společně zasadili do smysluplného celku. Budeme pracovat v úzké spolupráci s krajinářským ateliérem Štemberová – Jeníková – Trpkoš
