Urbanismus V

Metody

Předmět seznamuje studenty se základními metodami a metodikami urbanistické analýzy a učí studenty s nimi pracovat. Na základě předchozích předmětů ústavu urbanismu je v tomto cyklu koncipována série základních nástrojů umožňujících systematické provedení rozboru urbánního prostředí. Primárně jde o porozumění různým vrstvám a úhlům pohledu na toto prostředí, sekundárně o praktickou schopnost užití konkrétních metod. Lze tak rozlišit analýzy hmotného a nehmotného prostředí, analýzy hmoty, prostoru a dějů, analýzy vývoje struktur, analýzy funkčních celků a subcelků apod. Např. z hlediska aktuálních urbanistických témat vycházejících z fyzické morfogeneze jsou klíčová následující paradigmata, resp. klíčové pojmy: duch místa (Norberg-Schulz, 2010), obraz města – Image of the City (Lynch, 2004), topografie osídlení (Valena, 1991), jazyk vzorů – Pattern Language (Alexander, 1977), městská struktura – Urban Structure (Salingeros, 2014), prostorová skladba – Space Syntax (Hillier, 2007), urbánní tvarosloví – Urban Morphology (Conzen, 1969), veřejný prostor – Public Space (Gehl, 2000; Carmona, 2010). Z hlediska aktuálních urbanistických témat vycházejících z behaviorálních vazeb jsou klíčová následující paradigmata: udržitelnost (sustainability) (James, 2010), odolnost (resilience), přizpůsobení (adaptation), nabídka (affordance) (Gibson, 1986). Přednášky a cvičení jsou prováděna seminární formou v jednotlivých blocích s důrazem na společnou práci studentů
pod vedením pedagogů. Výsledkem je seminární práce obsahující rozbory vybraných území pomocí daných metod.