Působení českých inženýrů a architektů v Bulharsku (1870-1918) jako fenomén v bulharské architektuře

Ing. arch. BcA. Veronika Šindelář Kastlová, Ph.D., MgA. Petra Miškejová

15113 Ústav teorie a dějin architektury, 15118 Ústav nauky o budovách, 15119 Ústav urbanismu

Publikace prezentuje vědecké výsledky doktorských studijních oborů Architektura a stavitelství a Trvale udržitelný rozvoj a průmyslové dědictví FSv ČVUT v Praze. Ke spolupráci na projektu byli přizváni další odborníci jak z ČVUT, tak dalších institucí. V první části publikace se debata o veřejném prostoru soustřeďuje zejména na veřejné prostory center měst a tak i třetina textů se zabývá z různých úhlů právě městskými prostory – od provozních souvislostí po jejich urbanisticko-architektonické řešení, ale i třeba architektonicko-symbolický význam veřejných prostor v městské scéně a otázku výtvarného řešení. Význam veřejného prostoru vskutku roste a současné multifunkční, provozně i esteticky zvládnuté veřejné prostory mají, jak zazní vícekrát v této publikaci, potenciál vytvořit novou (staronovou) kostrou našich měst a obcí a přispět ke zkvalitnění života v nich. Ve druhé části publikace jsou soustředěny texty, které se zabývají veřejným prostorem, který se dnes rozšiřuje do míst dříve uzavřených, neveřejných, která dokonce dlouhou dobu kvůli své neudržovanosti měla punc vyloučených lokalit. Mnoho veřejných prostor totiž vzniká jako součást konverzí průmyslových a dopravních staveb. Potenciál těchto mnohdy velkých nebo velmi specifických území je obrovský jak funkčně, tak esteticky, sociálně, ekonomicky… Jelikož větší část konverzí slouží volnočasovému a kulturnímu využití, které na sebe nabalují další komunitní aktivity, představuje právě veřejný prostor v industriálu zajímavý fenomén, kterému bude potřeba se v budoucnu podrobněji věnovat. Třetí část publikace interpretuje pojem veřejného prostoru v souvislosti se zelení a krajinou, ev. i s venkovskou zástavbou – i zde v současné době pociťujeme vlivem mnoha probíhajících změn rozličného charakteru citelnou ztrátu veřejných prostor nebo jejich deformaci. Toto téma je zde nanejvýše aktuální, možná dokonce více než ve městech, kde již byly základní nástroje a politiky přece jen zformulovány a ozkoušeny.

Detail

Článek shrnuje základní poznatky výzkumu autora, kterému se věnuje na Fakultě stavební ČVUT v Praze. Téma působení českých architektů a inženýrů v Bulharsku (1870-1918) je dosud systematicky neprozkoumané a v českých odborných kruzích málo známé. Čeští specialisté se zasloužili nejen o rozvoj infrastruktury a první úpravy měst, které předznamenaly nástup moderního plánování, ale také o značnou proměnu architektonického rázu těchto měst. Zanechali po sobě stovky budov všech typů a někteří z nich se zařadili mezi autory nejvýznamnějších staveb poosvobozeneckého Bulharska.

Detail

Podle posledních zjištění probíhajícího výzkumu autora pracovalo v Bulharsku v oblasti architektury, urbanismu a stavitelství více než 150 českých odborníků: architektů, inženýrů, stavitelů, krajinářů, ale také sochařů, malířů, dekoratérů, nábytkářů nebo kameníků. Mezi nejznámější osobnosti z řad techniků, kteří v Bulharsku působili, patří bezesporu berounští rodáci bratři Jiří a Bohdan (Theodor) Proškovi a jejich dva bratranci Josef a Václav Proškovi. Nejstarší z nich, Jiří Prošek (1847−1905), byl výtečným inženýrem činným při mnoha nákladných infrastrukturních projektech v Bulharsku již z doby před osvobozením, energickým podnikatelem a váženou veřejnou, v mnoha ohledech také renesanční osobností. V balkánské zemi strávil téměř 35 let a jeho pozoruhodný životopis vzbuzuje dodnes zájem odborníků. Jiřího mladší bratr Bohdan Prošek (1858−1905) byl také inženýrem a především úspěšným podnikatelem, který od roku 1878 stál vždy po jeho boku a sdílel s ním profesní i životní cestu. Bratři Proškové realizovali společně některé z nejúspěšnějších podniků v Bulharsku, mezi které patřil jejich legendární pivovar. Architekt a stavitel Josef Prošek (1861−1928) působil řadu let v Sofii, mimo jiné při radikální přestavbě města v devadesátých letech 19. století nebo při stavbě budovy parlamentu, avšak jeho život a dílo zůstávají dodnes stále nedoceněny a prozkoumány jen fragmentárně. Ačkoliv je jméno Václava Proška (1860−1913) v Bulharsku poměrně známé, je totiž spojováno se dvěma emblematickými mosty v Sofii − Lvím a Orlím − nebo též se stavbou dnes již neexistující budovy hlavního nádraží tamtéž, jeho život a působení v této balkánské zemi jsou téměř neznámé. Cílem tohoto textu je formou krátkých medailonů shrnout dosavadní poznatky o životě a působení všech čtyř inženýrů Proškových v Bulharsku a za pomoci řady nových faktů zjištěných v průběhu autorova výzkumu tyto poznatky doplnit nebo zpřesnit.

Detail

Příspěvek se věnuje analýze základních typologických rysů, formy a konstrukce individuálního obytného (rodinného) domu v bulharských (zejména provinčních) městech z období 1878-1918 v tvorbě českých architektů a stavitelů. Poznatky jsou založeny (a omezeny) na podrobném studiu dochované výkresové dokumentace domů (architektonických plánů, situačních výkresů) z bulharských archivních fondů, jakož i dobové legislativy – zejména „dočasných“ Pravidel pro stavbu soukromých budov ve městech v Bulharském knížectví (1881), ale i prvního zákona o zvelebení sídel v Bulharském knížectví (1897), a ikonografie. V rámci zkoumání bylo studováno přes 200 architektonických plánů obytných (rodinných) domů od jedenácti českých architektů a stavitelů. Ve studovaném výběru převládá zejména tvorba architekta Tomáše Vrchoty, který se řadí mezi jedny z nejproduktivnějších. Text se opírá také o dosavadní poznatky o historickém, typologickém či konstrukčním vývoji obytných domů Bulharů z prací některých badatelů.

Detail

Disertační práce shrnuje základní poznatky výzkumu autora, kterému se věnoval na Fakultě stavební ČVUT v Praze. Téma působení českých architektů a inženýrů v Bulharsku (1870-1918) nebylo dosud systematicky prozkoumané a v českých odborných kruzích málo známé. Čeští specialisté se zasloužili nejen o rozvoj infrastruktury a první úpravy měst, které předznamenaly nástup moderního plánování, ale také o značnou proměnu architektonického rázu těchto měst. Zanechali po sobě stovky budov všech typů a někteří z nich se zařadili mezi autory nejvýznamnějších staveb Bulharska po osvobození.

Detail