15116

Ústav modelového projektování

Všechny publikace

195 výsledků

Autoři
Achten, H.
Rok
2019
Podkategorie
Článek
Anotace
In this position paper, we present the results of ongoing theoretical investigation in the phenomenon of “interactive architecture.” Interaction in architecture deals with the meaningful exchange of information and physical acts between building and person. This goes beyond responsive systems like automated doors, shading systems, and so on. Most examples of interactive architecture are technological explorations that probe possibilities and potential of interaction. In this paper we claim that this is not enough. The notion of interactive architecture is explored through social aspects, user experience, situatedness, and agent-based theory. From this we argue that interactive buildings need comprehensive and consistent styles of interaction rather than series of isolated and unrelated interaction events. Different people in various contexts require different sets of behavior from an interactive building. These sets are conceptualized as “interaction narratives,” following the work of Maria Lehman. We argue that such narratives can provide a better fit of the interactive building with the user, and lead to more profound understanding of such systems.
Autoři
Abramovič, V.
Rok
2018
Podkategorie
Stať ve sborníku
Související lidé
Anotace
This paper presents a project intended to make complex theory of “Edge of Chaos” tangible through an interactive installation based on metamaterial research, that demonstrates emergent behavior using Cellular Automata techniques, illustrated through sound, light and motion. From the “Edge of Chaos”, a mathematical space discovered by computer scientist Christopher Langton (1997), compelling behaviors originate that exhibit both degrees of organization and instability creating a continuous dance between order and chaos. We present a multi-sensory narrative approach that encourages playful exploration and contemplation on perhaps the biggest questions of how life could emerge from the disorder of the universe? We argue a way of creating intelligent architecture, not through classical Artificial Intelligence (AI), but rather through Artificial Life (Alife), embracing the aesthetic emergent possibilities that can spontaneously arise from this approach. The Edge of Chaos installation is an explicit realization of creating emergent systems and translating them into an architectural design. Our results demonstrate the effectiveness of a custom CA for maximizing aesthetic impact while minimizing the live time of architectural kinetic elements.
Autoři
Kotnourová, K. - Florián, M.
Rok
2018
Podkategorie
Stať ve sborníku
Anotace
The symbiosis of architecture and sound in connection with the human mind and body. This project explores possible connections and interactions between sound, imagination and visualisation of space through experimental work with Brain-Computer Interfaces, BCI technology, EEG headsets, and visual programming in audio-visual studio MAX MSP. The architecture reflects the sensory experience of space and sound while transforming its own structures. Space is changing under the influence of sound waves and vice versa.
Autoři
Kotnourová, K.
Rok
2018
Podkategorie
Stať ve sborníku
Anotace
S otázkou, jak zvuk vytváří nebo tvaruje prostor, se nezabýváme pouze mechanickým rozmístěním atomů, které jsou manipulovány zvukovými vlnami, ale tím jak zvuk ovlivňuje naši mysl, naše emoce, schopnost vidění a imaginativní proces konstrukce reality. Neuro-Architecture Technologie nám umožňují sledovat naše nervové, fyziologické a psychologické reakce, ovlivněné přirozeným, lidským a umělým prostředím, naším kulturním chováním a pomáhají nám porozumět, jaký je dopad architektonického prostředí na náš mozek a nervové systémy a návyky. Jsme schopni pozorovat naše vědomé a podvědomé reakce na iniciační zvukové signály a také lépe porozumět tomu, jak náš mozek a tělo reagují na vnitřní a vnější podněty a rozšířit tak trojrozměrný architektonický prostor na korelace multidimenzionální zkušenosti reality. Způsob, jakým zažíváme náš obývaný prostor, je omezen naší imaginativní schopností přeměnit psychoplastický matrix ve vztahu evolučních interakcí a polarizací vnitřních a vnějších sil, které se mění ve formách, funkcích a strukturách. Budova je chápána jako dynamický organismus, který je poháněn naplňováním lidských potřeb způsobených nedostatkem instinktivní adaptability. Zvukový signál nebo hluk je instinktivně interpretován každým posluchačem, kde přijímané informace o hluku jsou nejednoznačné, proto lidská mysl vstupuje do tvůrčího procesu, a je nucena dekódovat informaci a vyhodnotit ji jako rušivou nebo jako kód, který je potřeba dešifrovat a přeložit. Pro zkušenost prostoru nestálých struktur musíme využívat dynamické médium a jedině tak můžeme dosáhnout performativní povahy architektury s úmyslem rozšířit architektonické prostředí do aurálního světa, musíme pracovat s technologiemi rozšířené nebo virtuální reality.
Autoři
Abramovič, V. - Glynn, R., - Overvelde, J.
Rok
2018
Podkategorie
Stať ve sborníku
Související lidé
Anotace
From the “Edge of Chaos”, a mathematical space discovered by computer scientist Christopher Langton (1997), compelling behaviours originate that exhibit both degrees of organisation and instability creating a continuous dance between order and chaos. This paper presents a project intended to make this complex theory tangible through an interactive installation based on metamaterial research, that demonstrates emergent behaviour using Cellular Automata techniques, illustrated through sound, light and motion. We present a multi-sensory narrative approach that encourages playful exploration and contemplation on perhaps the biggest questions of how life could emerge from the disorder of the universe? We argue a way of creating intelligent architecture, not through classical Artificial Intelligence (AI), but rather through Artificial Life (Alife), embracing the aesthetic emergent possibilities that can spontaneously arise from this approach. In order to make these ideas of emergent life more tangible we present this paper in four integrated parts namely: narrative, material, hardware and computation. The Edge of Chaos installation is an explicit realisation of creating emergent systems and translating them into an architectural design. Our results demonstrate the effectiveness of a custom CA for maximising aesthetic impact while minimising the live time of architectural kinetic elements.
Autoři
Achten, H.
Rok
2018
Podkategorie
Článek
Anotace
The lifespan of buildings extends for a long time. During this life-time, changes occur along various time scales – the inhabitants will change, usually in cycles of decades; the needs of the inhabitants change in cycles of years; their activities and ways of using the building change per season; they have their weekly and daily rhythms, and during the day many different things happen inside the building. This principle applies for all types of buildings; domestic, work, industry, entertainment, and so on. Changing buildings often is costly, involving much time and labor; therefore, the physical alteration of buildings is avoided rather than embraced. Yet conventional design methods are ill-equipped to take the changes described above into account, nor are there methods able to deliver building designs that appropriately incorporate such changes. Some attempts have been undertaken to deal with change, mainly through conventional means. Advances in contemporary technology have brought the notion of interactive architecture to a completely new level. We need to conceive buildings as agents, not as passive technology containers. In consequence, the architectural discourse should include research and understanding derived from computer science, interaction design, cognitive science, and many other disciplines. In this paper, we provide a concise critical reading of such sources, to arrive at our claim that interaction narratives form an approach to unify such concepts in an architecturally productive way.
Autoři
Kovářík, M. - Achten, H., - Svoboda, P.
Rok
2018
Podkategorie
Stať ve sborníku
Anotace
Betonové skořepiny jsou velmi efektivním druhem konstrukcí díky svojí schopnosti překlenout velké rozpony při minimální tloušťce konstrukce. Tento typ stavební konstrukcí navázal na středověké klenební stavitelství a díky využití železobetonu v posledních 100 letech překonal omezení technologií zděných kleneb a umožnil zvýšit rozpon konstrukcí na desítky metrů. Technologie realizace skořepin s využitím monolitické betonáže do bednění se přes svoje zmíněné výhody vyznačuje vysokou pracností a díky ekonomické i výrobní náročnosti bednících dílců dvojí křivosti umožňuje ekonomickou realizaci pouze vybraných geometrií konstrukcí. Jejím značným omezením je vedle pracné výroby bednění dvojí křivosti také pracná instalace bednění a pomocných konstrukcí. Řešením se zdá být v souladu s nastupujícím přechodem na Stavebnictví 4.0 robotizace technologie výroby skořepin, která by mohla vytvořit obdobné zvýšení produktivity a konstrukčních možností jako při technologickém přechodu mezi klenbami a skořepinami. Jednou z perspektivních technologií robotické výroby se zdají být metody digitální fabrikace a z nich především 3D tisk neboli též aditivní výroba. Tato bezodpadová technologie, využívaná dosud na experimentálních projektech převážně pro realizaci svislých nosných konstrukcí má ale i přes první pokusy o realizaci kleneb řadu technologických omezení. V tomto článku se autor snaží tato omezení popsat, shrnout a naznačit možné způsoby jejich překonání s cílem definovat parametry robotické technologie, využitelné pro realizaci betonových skořepin.
Autoři
Florián, M.
Rok
2018
Podkategorie
Článek
Anotace
Ateliér FLO│W na Fakultě architektury ČVUT v Praze je toho názoru, že digitálně navrhovaná architektura by měla být flexibilní, interaktivní a adaptabilní. Digitální revoluce spolu s vývojem pokročilých materiálů, principiálně změnily způsoby plánování, vedení a kontroly stavby. Prostřednictvím kreativního zapojení algoritmu architekta, designéra anebo studenta může vzniknout nekonečné množství podobných struktur a budov, které jsou geometrickým výsledkem předem určených dimenzionálních, referenčních a funkčních závislostí. Úlohou je spojit lidi a procesy do jednotného funkčního organizmu, který bude taky zaangažován do živé komunikace se svým prostředím. Digitálně řízená architektura usiluje o paradigmatický zvrat, od statických k interaktivním a adaptabilním strukturám a systémům úspory využívání materiálů aby zamezili exploataci přírodních zdrojů.

Za obsah této stránky zodpovídá: Ing. arch. Dana Matějovská, Ph.D.