Podpora disertační práce zdroji z archívů v ČR a zahraničí (zejména Bulharska) a zdokumentování staveb českých autorů v Bulharsku

Ing. arch. BcA. Veronika Šindelář Kastlová, Ph.D., MgA. Petra Miškejová

15113 Ústav teorie a dějin architektury, 15118 Ústav nauky o budovách, 15119 Ústav urbanismu

Publikace prezentuje vědecké výsledky doktorských studijních oborů Architektura a stavitelství a Trvale udržitelný rozvoj a průmyslové dědictví FSv ČVUT v Praze. Ke spolupráci na projektu byli přizváni další odborníci jak z ČVUT, tak dalších institucí. V první části publikace se debata o veřejném prostoru soustřeďuje zejména na veřejné prostory center měst a tak i třetina textů se zabývá z různých úhlů právě městskými prostory – od provozních souvislostí po jejich urbanisticko-architektonické řešení, ale i třeba architektonicko-symbolický význam veřejných prostor v městské scéně a otázku výtvarného řešení. Význam veřejného prostoru vskutku roste a současné multifunkční, provozně i esteticky zvládnuté veřejné prostory mají, jak zazní vícekrát v této publikaci, potenciál vytvořit novou (staronovou) kostrou našich měst a obcí a přispět ke zkvalitnění života v nich. Ve druhé části publikace jsou soustředěny texty, které se zabývají veřejným prostorem, který se dnes rozšiřuje do míst dříve uzavřených, neveřejných, která dokonce dlouhou dobu kvůli své neudržovanosti měla punc vyloučených lokalit. Mnoho veřejných prostor totiž vzniká jako součást konverzí průmyslových a dopravních staveb. Potenciál těchto mnohdy velkých nebo velmi specifických území je obrovský jak funkčně, tak esteticky, sociálně, ekonomicky… Jelikož větší část konverzí slouží volnočasovému a kulturnímu využití, které na sebe nabalují další komunitní aktivity, představuje právě veřejný prostor v industriálu zajímavý fenomén, kterému bude potřeba se v budoucnu podrobněji věnovat. Třetí část publikace interpretuje pojem veřejného prostoru v souvislosti se zelení a krajinou, ev. i s venkovskou zástavbou – i zde v současné době pociťujeme vlivem mnoha probíhajících změn rozličného charakteru citelnou ztrátu veřejných prostor nebo jejich deformaci. Toto téma je zde nanejvýše aktuální, možná dokonce více než ve městech, kde již byly základní nástroje a politiky přece jen zformulovány a ozkoušeny.

Detail

Článek shrnuje základní poznatky výzkumu autora, kterému se věnuje na Fakultě stavební ČVUT v Praze. Téma působení českých architektů a inženýrů v Bulharsku (1870-1918) je dosud systematicky neprozkoumané a v českých odborných kruzích málo známé. Čeští specialisté se zasloužili nejen o rozvoj infrastruktury a první úpravy měst, které předznamenaly nástup moderního plánování, ale také o značnou proměnu architektonického rázu těchto měst. Zanechali po sobě stovky budov všech typů a někteří z nich se zařadili mezi autory nejvýznamnějších staveb poosvobozeneckého Bulharska.

Detail

Podle posledních zjištění probíhajícího výzkumu autora pracovalo v Bulharsku v oblasti architektury, urbanismu a stavitelství více než 150 českých odborníků: architektů, inženýrů, stavitelů, krajinářů, ale také sochařů, malířů, dekoratérů, nábytkářů nebo kameníků. Mezi nejznámější osobnosti z řad techniků, kteří v Bulharsku působili, patří bezesporu berounští rodáci bratři Jiří a Bohdan (Theodor) Proškovi a jejich dva bratranci Josef a Václav Proškovi. Nejstarší z nich, Jiří Prošek (1847−1905), byl výtečným inženýrem činným při mnoha nákladných infrastrukturních projektech v Bulharsku již z doby před osvobozením, energickým podnikatelem a váženou veřejnou, v mnoha ohledech také renesanční osobností. V balkánské zemi strávil téměř 35 let a jeho pozoruhodný životopis vzbuzuje dodnes zájem odborníků. Jiřího mladší bratr Bohdan Prošek (1858−1905) byl také inženýrem a především úspěšným podnikatelem, který od roku 1878 stál vždy po jeho boku a sdílel s ním profesní i životní cestu. Bratři Proškové realizovali společně některé z nejúspěšnějších podniků v Bulharsku, mezi které patřil jejich legendární pivovar. Architekt a stavitel Josef Prošek (1861−1928) působil řadu let v Sofii, mimo jiné při radikální přestavbě města v devadesátých letech 19. století nebo při stavbě budovy parlamentu, avšak jeho život a dílo zůstávají dodnes stále nedoceněny a prozkoumány jen fragmentárně. Ačkoliv je jméno Václava Proška (1860−1913) v Bulharsku poměrně známé, je totiž spojováno se dvěma emblematickými mosty v Sofii − Lvím a Orlím − nebo též se stavbou dnes již neexistující budovy hlavního nádraží tamtéž, jeho život a působení v této balkánské zemi jsou téměř neznámé. Cílem tohoto textu je formou krátkých medailonů shrnout dosavadní poznatky o životě a působení všech čtyř inženýrů Proškových v Bulharsku a za pomoci řady nových faktů zjištěných v průběhu autorova výzkumu tyto poznatky doplnit nebo zpřesnit.

Detail

Stávající příspěvek si klade za cíl krátce vystopovat život a tvorbu českého rodáka Josefa Schnittera (1852-1914), dlouholetého městského architekta bulharského Plovdivu. Bulharská města jako součásti Osmanské říše, až na výjimky, nepodléhala do roku 1878 žádným regulačním zásadám. Po rusko-turecké válce z let 1877-78, která přinesla Bulharsku svobodu, se jako jeden důležitých úkolů nového státu jevila obnova zničených a radikální přestávba dochovaných měst a zajíštění moderních regulačních plánů. Pro tento náročný počin, pro který Bulharsko nedisponovalo potřebným počtem specialistů, sehrála velmi důležitou roli vlna zahraničních architektů a inženýrů, mezi které nejpočetnější byli čeští. Přínos českých odborníků pro zrod moderního bulharského urbanismu zůstává dodnes nepopíratelný. V tomto kontextu je Josef Schnitter, kromě výtečného architekta, zastánce neoklasicistních a neorenesančních principů, také autorem jednoho z nejrozsáhlejších regulačních plánů konce 19. století v Bulharsku. Plán z roku 1896 je ukázkovým příkladem aplikující moderní urbanistické zásady a citlivý přístup, který je v kontextu rozsáhlých plánovacích akcí měst v Bulharsku na konci 19. století ojedinělý - jako jediný počítal se zachováním historického jádra a vzniku nové části měst. Tomuto plánu a architektonické tvorbě Schnittera, která výrazně ovlivnila ráz města, bude věnována větší část příspěvku.

Detail

This article focuses on tracing of the urban planning beginnings and first organized planning activities of Bulgarian cities at the turn of 19th and 20th centuries in which many Czech engineers and architects also participated significantly. A common feature of all Bulgarian cities was irregular structure and build-up area. The main task of the Czech engineers was the coping with this situation and designing the modern city. In general the original structure did not make planning easy and unambiguously. The planning of the cities destroyed in the Russian-Turkish war in 1877-78 was easier. A possibility of freely applying of a new city structure existed in Stara Zagora and partially in Nova Zagora. A usual principle was straightening of the streets where the engineers used original street network and according to them new modern streets were built, e.g. the centre of Kystendil and the old part of Nova Zagora. These principles were used also in some central parts of Sofia and Plovdiv. The city of Sofia is itself a distinctive example. Although the original structure was preserved during the war and in the first steps was applied principle of straightening of the streets in the centre, the rest parts of Sofia were designed with a new structure and the old city disappeared. Plovdiv is in contrary to Sofia and its original structure was preserved as an old city and the new one was joined to it in neighbourhoods.

Detail

Stávající příspěvek si klade za cíl vystopovat počátky průmyslové architektury v Bulharsku, o kterých se zasloužili čeští inženýři a architekti. Bulharské země byly po dlouhá staletí součástí Osmanské říše a vývoj průmyslu byl s ní úzce spjat. Nové možnosti vývoje nastaly po rusko-turecké válce z let 1877-78, která přinesla bulharskému národu svobodu. Důležité úkoly mladého státu byl celkový rozvoj země směřující k úrovni vyspělostí západoevropské kultury. Pro tento nákladní počin však Bulharsko nedisponovalo žádnými specialisty. Ti zde přicházeli ze zahraničí, včetně z českých zemí, což se na konci 19. století v Bulharsku stalo kulturním fenoménem. Mnoho českých architektů, inženýrů a techniků se zasloužilo o rozvoj architektury a stavitelství, včetně o rozvoj průmyslové architektury. Mnoho z průmyslových objektů zakládali čeští investoři, kteří svěřovali stavbu v rukou českých inženýrů, nebo naopak iniciátory staveb byly samotní inženýři, kteří následně hledali investory, většinou z Česka. Nejčastěji vznikaly pivovary (např. v městech Sofie, Ruse, Lom, Šumen), cukrovary (např. v městě Gorna Orjahovica), textilní továrny (např. v městě Kjustendil), továrny na nábytek (např. v Sofii), tiskárny ad. Mezi českými inženýry vynikali např. bratří Jiří a Bohdan Proškovi (pivovar v Sofii, cihlárna na sofijském předměstí Dolni Bogrov), Gustav Novák (pivovar ve městě Ruse), Mamer (pivovar ve městě Lomu), František Milde (pivovar ve městě Šumen), Rudolf Fischer (textilní továrna ve městě Kjustendil), Rudolf Pícka (cukrovar v městě Gorna Orjachovica) ad. Na několika z nich se příspěvek zastaví podrobněji.

Detail

Tento příspěvek si klade za cíl vystopovat počátky plánování měst v Bulharsku na přelomu 19. a 20. století, o což se mimo jiné zasloužilo mnoho českých architektů a inženýrů, a konkrétněji pak přiblížit tvorbu českého rodáka Libora Bayera. Bulharské země byly po dlouhá staletí součástí Osmanské říše a vývoj bulharských měst, až na výjimky, nepodléhal žádným regulačním ani urbanistickým zásadám. V rusko-turecké válce v letech 1877-78, která přinesla bulharskému národu svobodu, lehlo navíc mnoho měst a obcí popelem. Proto jeden z nejdůležitějších úkolů mladého státu byla obnova válkou zničených měst a vypracování moderních regulačních plánů pro města, která zničení minulo. Pro tento náročný počin však zpočátku Bulharsko nedisponovalo žádnými odborníky. Ti sem přicházeli ze zahraničí, mnoho inženýrů a architektů přišlo také z českých zemí a stálo u zrodu moderního bulharského urbanismu. Na některá specifika tohoto období se příspěvek krátce zaměří. Libor Bayer byl jednou z nejzajímavějších tvůrčích osobností v tomto období a jeho dílo dodnes vzbuzuje velký zájem odborníků i laiků. Bayerův život však zůstává zahalen mnoha nejasnostmi, neboť při vší snaze badatelů se doposud nepodařilo jeho osudy podrobněji prozkoumat. Bayer je především autorem nejznámějšího regulačního plánu po osvobození Bulharska (1878), a to města Staré Zagory (1879), při kterém použil na místní poměry naprosto cizí přístup a plán založil na pravidelném ortogonálním rastru. Na základě konfrontace faktů a údajů z vědeckých prací, archivních a dobových dokumentů a svědectví pamětníků se následující řádky pokusí jako jedny z prvních naskicovat celkový obraz života a tvorby Libora Bayera, i přes to, že často budeme čelit otázkám, na které neexistuje jednoznačná odpověď. Vzniku regulačního plánu Staré Zagory bude věnována zvláštní pozornost, dále pak dalším známým Bayerovým plánům, které navrhl pro města Nova Zagora (1880 a 1882-1883), Kazanlăk (1881-1882) a Kjustendil (asi 1892).

Detail

Stávající šestidílní seriál si klade za cíl vystopovat počátky průmyslové architektury v Bulharsku, o kterých se zasloužili čeští inženýři a architekti. Bulharské země byly po dlouhá staletí součástí Osmanské říše a vývoj průmyslu byl s ní úzce spjat. Nové možnosti vývoje nastaly po rusko-turecké válce z let 1877-78, která přinesla bulharskému národu svobodu. Důležité úkoly mladého státu byl celkový rozvoj země směřující k úrovni vyspělostí západoevropské kultury. Pro tento nákladní počin však Bulharsko nedisponovalo žádnými specialisty. Ti zde přicházeli ze zahraničí, včetně z českých zemí, což se na konci 19. století v Bulharsku stalo kulturním fenoménem. Mnoho českých architektů, inženýrů a techniků se zasloužilo o rozvoj architektury a stavitelství, včetně o rozvoj průmyslové architektury. Mnoho z průmyslových objektů zakládali čeští investoři, kteří svěřovali stavbu v rukou českých inženýrů, nebo naopak iniciátory staveb byly samotní inženýři, kteří následně hledali investory, většinou z Česka. Nejčastěji vznikaly pivovary (např. v městech Sofie, Ruse, Lom, Šumen), cukrovary (např. v městě Gorna Orjahovica), textilní továrny (např. v městě Kjustendil), továrny na nábytek (např. v Sofii), tiskárny ad. Mezi českými inženýry vynikali např. bratří Jiří a Bohdan Proškovi (pivovar v Sofii, cihlárna na sofijském předměstí Dolni Bogrov), Gustav Novák (pivovar ve městě Ruse), Mamer (pivovar ve městě Lomu), František Milde (pivovar ve městě Šumen), Rudolf Fischer (textilní továrna ve městě Kjustendil), Rudolf Pícka (cukrovar v městě Gorna Orjachovica) ad. Tento díl stopuje historii pivovaru bratří Proškových v Sofii.

Detail

Disertační práce shrnuje základní poznatky výzkumu autora, kterému se věnoval na Fakultě stavební ČVUT v Praze. Téma působení českých architektů a inženýrů v Bulharsku (1870-1918) nebylo dosud systematicky prozkoumané a v českých odborných kruzích málo známé. Čeští specialisté se zasloužili nejen o rozvoj infrastruktury a první úpravy měst, které předznamenaly nástup moderního plánování, ale také o značnou proměnu architektonického rázu těchto měst. Zanechali po sobě stovky budov všech typů a někteří z nich se zařadili mezi autory nejvýznamnějších staveb Bulharska po osvobození.

Detail