Lidé

prof. Ing. arch. Petr Vorlík, Ph.D.

Autoři
Vorlík, P. ed. - Poláčková, T. ed.
Publikováno v
Praha: CTU. Czech Technical University Publishing House, 2020. ISBN 978-80-01-06759-8.
Rok
2020
Podkategorie
Kniha - sborník kapitol
Anotace
Kniha vznikla na základě dlouholetého výzkumu poválečné architektury kolektivu doktorandů a akademických pracovníků Ústavu teorie a dějin architektury FA ČVUT v Praze. A rovněž díky práci studentů semináře Poválečná architektura. Seminář existuje od roku 2015 jako alternativní cvičení v předmětu Dějiny architektury pro první ročník. Prvotní záměr spočíval v uvedení zájemců do podrobnějšího studia historické architektury, zejména do systematického mapování věrohodných pramenů, správného „čtení“ stavby in-situ a v neposlední řadě šlo také o seznámení s náležitostmi psaní odborného textu. Průzkumy vybraných poválečných staveb však záhy nabídly i další, podstatné subtéma – způsob, jak se k „mladé“ architektuře a minulosti jako společnost vztahujeme, jak s ní nakládáme a zda lze v budoucnu překonat do ní vtištěné limity nebo využít její potenciál.
Autoři
Vorlík, P.
Publikováno v
In: Architektura XX wieku - Zachowanie jej autentyzmu i integralności w Gdyni i w Europie. Faculty of Architecture, Gdaňsk University od Technology, 2020. p. 115-122. ISSN 2657-3873. ISBN 978-83-942631-0-2.
Rok
2020
Podkategorie
Stať ve sborníku
Anotace
Na powojenną architekturę socjalistycznej Czechosłowacji zasadniczo wpłynął system gospodarki centralnie planowanej, kontrolowanej przez interesy polityczne i sztywne pięcioletnie plany gospodarcze. Zawód architekta, który wcześniej był w większości niezależnym zajęciem twórczym i przedsiębiorczym, został również poddany kolektywizacji po 1948 r. W państwowych instytutach planowania architekci stali się zwykłymi pracownikami, których projekty były silnie zdeterminowane przez priorytety polityczne i ograniczenia dotyczące tego, co może wyprodukować przemysł budowlany. Jakie nowe wyzwania pojawiły się w wyniku ujednolicenia społecznego i normalizacji w latach siedemdziesiątych i osiemdziesiątych XX wieku? Główny nacisk położono na standaryzację i prefabrykację, duży wzrost skali oraz faworyzowanie niektórych producentów materiałów budowlanych. Architekci, mimo że uwikłani w splątany labirynt scentralizowanego socjalistycznego przemysłu budowlanego, „nauczyli się chodzić” i udało im się pokonać techniczne i ekonomiczne ograniczenia, czerpiąc z ciekawych impulsów z zagranicy (postmodernizm, high-tech, kontekst, ekologia itp.) oraz z własnej pomysłowości.
Autoři
Vorlík, P.
Publikováno v
In: A Future for Our Recent Past, Model Projects of Modern Heritage Conservation in Europe. Berlin: ICOMOS/ISPRS Committee for Documentation of Cultural Heritage, 2020. p. 63-70. ISBN 978-3-945880-54-8.
Rok
2020
Podkategorie
Stať ve sborníku
Anotace
The most famous of the post-war Czechoslovak works of architecture, Ještěd Tower, which has regularly come out as the favourite in polls among professionals and the public, even today remains a reflection of the political thaw and the atmosphere of social and cultural ferment that characterised the ‘golden’ sixties. It represents a unique technical experiment, resistance to the pressure for quantity, a step away from the industrialised approach to construction, a distinctive gesture, and the dream of a generation of architects. The emotional connection it forms between a beautiful landscape setting and a thoroughly executed vision is today the symbol of the town of Liberec and even of the entire region. As a national cultural monument, the tower enjoys the highest level of protection, and since 2007 it has been on the Czech Republic’s list of sites to be nominated for inclusion on the UNESCO World Heritage list.
Autoři
Vorlík, P.
Publikováno v
INTRO. 2020,(12), 104-108. ISSN 2570-7744.
Rok
2020
Podkategorie
Článek
Anotace
Osmdesátá léta máme silně asociována s šedou záplavou pozdně normalizačních sídlišť, kde pod tlakem přemrštěných hospodářských plánů vítězila kvantita nad kvalitou. Beton však v architektuře osmdesátých let přinesl mnohem víc, než jen sídliště. Osvědčená, desetiletí rozvíjená technologie se stala spolehlivým rámcem, o který se mohly opřít výrazově i prostorově ambicióznější projekty, ale zároveň i výzvou k pozoruhodným konstrukčním a výtvarným experimentům.
Autoři
Vorlík, P.
Publikováno v
In: Architecture in Perspective 2020. Ostrava: Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava. Archiv VŠB-TUO, 2020. p. 295-300. ISBN 978-80-248-4450-3.
Rok
2020
Podkategorie
Stať ve sborníku
Anotace
Česká architektura v éře pozdní normalizace nezažívala nejšťastnější časy. Centralizované stavebnictví sotva stíhalo přemrštěné hospodářské plány a stavební výroba se proto soustředila zejména na kvantitu. Přesto se zde postupně etablovaly ostrovy pozitivní energie, reprezentované nejen ambicióznějšími, politicky protežovanými projekty (kulturní domy, sportovní stavby, ústředí KSČ) nebo úspěšnými produkty flexibilnější typizace (železobetonové skelety, keramika), ale zejména nástupem nové generace tvůrců, alternativními proudy a diskusemi. Jedním z výsledků tohoto „spodního“ kvasu se často staly drobné experimentální nebo romantické stavby, stojící jaksi stranou mimo pozornost řídících institucí nebo tradičních urbánních center, na nichž mohli architekti cizelovat a uplatnit neotřelé myšlenky.
Autoři
Vorlík, P.
Publikováno v
In: Architektura na červeném seznamu / Normální je nebourat. Praha: CTU. Czech Technical University Publishing House, 2020. p. 12-18. ISBN 978-80-01-06759-8.
Rok
2020
Podkategorie
Kapitola v knize
Anotace
Poválečná architektura v Čechách pozvolna mizí. Pomalu, nenápadně a nevratně se nám před očima ztrácí zásadní část naší historie a kulturního dědictví. Ale opravdu v letech 1948–1989 v Čechách nevzniklo nic, co by si zasloužilo naši pozornost? Opravdu celé generace architektů a inženýrů, zaměstnanců státních projektových ústavů, pouze naplňovaly požadavky na kvantitu a ideologii? Bez ambicí vytvářet dobrou nebo dokonce vynikající architekturu, která by snesla srovnání s děním v zahraničí? Připustíme, aby beze stopy zmizela obrovská část našeho kulturního dědictví a vystavěného prostředí? Můžeme vůbec zbořit všechny dopravní a inženýrské stavby, nemocnice, školy, sídliště, administrativní a sportovní stavby, které vznikly v „inkriminované“ době? Je to rozumné a reálné? Nebo začneme konečně diskutovat o jejich hodnotách a o způsobu, jak danou stavební vrstvu fyzicky a morálně rehabilitovat, lépe využít pro současnost a budoucnost?
Autoři
Vorlík, P. - Směták, P. - Merta, D. - Pučerová, K. - Krajči, P. - Poláčková, T. - Hepp, J., - Kratochvíl, P.
Publikováno v
ARCHITECTURA & Galerie Jaroslava Fragnera, 2020. ISBN 978-80-271-2583-8.
Rok
2020
Podkategorie
Kniha
Anotace
Dalo se to... Daly se přehlížet direktivně stanovené technické a ekonomické limity navrhování budov. Daly se prosazovat architektonické detaily, které stavební výroba z pohodlnosti nechtěla vyrábět. Dalo se také protestovat proti demolicím zanedbaných a poničených, ale důstojně zestárlých domů nebo plošným asanacím historických částí měst. Daly se ignorovat oficiální struktury Svazu architektů s jeho politickými zakázkami a kreslit si vlastní utopické kontraprojekty. Dalo se setkávat s podobně smýšlejícími lidmi a přemýšlet o svobodnější budoucnosti. Dalo se chodit na nepovolené demonstrace nebo podepisovat petice. Dala se podepsat Charta 77. Dalo se projektovat svobodně a v souladu s vlastním svědomím. To všechno a ještě mnohem více se před listopadem 1989 dělat dalo. Nebylo to bez rizika, ale bylo to možné – za cenu výtek nadřízených a pohovorů na kádrovém oddělení nebo policejní služebně, nepříjemných diskusí se stavební výrobou nebo nezaplacených přesčasů. Záleželo na každém, kolik kdo najde odvahy a kam až si troufne zajít.
Autoři
Vorlík, P.
Publikováno v
INTRO. 2020,(13), 110-115. ISSN 2570-7744.
Rok
2020
Podkategorie
Článek
Anotace
Architekturu osmdesátých let ovládal především železobeton. Panely a skelety, politicky protežované a vynucené centrálně řízenou stavební výrobou, se staly masově rozšířeným jevem, univerzálním, dostupným a domněle levným řešením. Industrializace stavebnictví, vytoužená modernismem, se konečně prosadila, setrvačností normalizačního řízení společnosti utužila a nakonec bohužel i architektonicky zploštila. Kultivovanější detaily, včetně cihelného zdiva, však přesto nezanikly a staly se cestou k humanizaci pozdně moderní architektury.
Autoři
Vorlík, P. - Pavel, M. - Brůhová, K. - Vicherková, V. - Mlynčeková, L. - Kužvartová, L. - Směták, P. - Bukačová, J. - Černohorský, J. - Ebel, D. - Radoňová, L. - Rohanová, D. - Střítezský, T. - Střítezská, M., - Calta, J.
Publikováno v
[Research Report] 2020.
Rok
2020
Podkategorie
Výzkumná zpráva
Anotace
Stavebně-historický průzkum Nové scény a restaurační budovy Národního divadla shrnuje historická fakta, interpretační analýzy, popis současného stavu, průzkumy in-situ a v archivech a inventarizaci vybraných architektonických prvků a prostor. Průzkum byl rozšířen o nezávislé restaurátorské posudky vybraných materiálů a prvků.
Autoři
Vorlík, P. - Beran, L. - Brankov, N. - Brůhová, K. - Bukačová, J. - Guzik, H. - Hauserová, M. - Hoffmannová, A. - Mlynčeková, L. - Novotná, E. - Pavel, M. - Poláčková, T. - Popelová, L. - Směták, P. - Vicherková, V. - Zikmund, J. - Hojda, O. - Kracík, M. - Kurz, M. - Kužvartová, L. - et al.
Publikováno v
Praha: České vysoké učení technické v Praze, Fakulta architektury, 2019. ISBN 978-80-01-06641-6.
Rok
2019
Podkategorie
Kniha
Anotace
Architektura osmdesátých let stála dlouhou dobu mimo zájem odborné i laické veřejnosti. Převládající pohled jí přisoudil hnědou barvu, koženku a šedou záplavu velmi pozdních panelových sídlišť. Druhý, detailnější a méně předpojatý pohled však nabízí více. Aktuální poznatky nám za mlhou normalizační společenské rezignace odhalují pestrou škálu aktivit a postojů; mnohdy nerealizovaných, rutinou stavební praxe zdeformovaných, ale na druhé straně i naplněných, důvtipných a široce rozkročených myšlenek. Poučení a modernistický experiment šedesátých let totiž v našich tvůrcích i v sevřených podmínkách normalizace zanechaly vůli k hledání, kreativní improvizaci a k zarputilému prosazování „ryzí architektury“. Nastupovala nová, ambicióznější generace. A prameny zahraniční inspirace, vnitřní sebereflexe architektury, nosných podnětů a výzev nebo prostoru pro odborné diskuse nevyschly ani přes převládající společenské dusno a bezvětří. Jen se odehrávaly jaksi mimo oficiální politické proklamace a cíle, v sevřenějším, intimnějším prostředí a bez jednotící teoretické linie nebo přísné direktivy.

Za obsah této stránky zodpovídá: doc. Ing. arch. Jan Jakub Tesař, Ph.D.