Lidé

Mgr. Jan Zikmund, Ph.D.

Výzkumné projekty

Hlavní řešitel
Trvání projektu
2021-2022
Anotace
Přestože programový zájem o průmyslové dědictví v České republice můžeme sledovat od poloviny osmdesátých let 20. století (a dá se říci, že od té doby stále roste), zůstává tato kulturní vrstva ohroženější než dříve. Pro opuštěné továrny dnes nepředstavuje hlavní nebezpečí ani tak nevratné chátrání a devastace, jako spíš cíle developerských spekulací a prvoplánové exploatace území. Žel je ale leckdy poškozují také nevhodné zásahy při rekonstrukcích či dostavbách, a kolikrát se tak dostáváme do paradoxní situace, kdy stavbu zničily zásahy vedené v dobré víře ji zachránit. Na druhé straně ale můžeme sledovat stále větší rozmanitost přístupů, důvtipných intervencí a improvizací včetně ambiciózních mnohaletých záměrů, které jednoznačně ukazují, jak mimořádný potenciál tyto stavby mají při hledání jejich nového využití. Univerzální návod na správné přístupy samozřejmě nikdy nenajdeme. Lze se nicméně domnívat, že vyšší citlivost a kontextuální myšlení nalezneme spíše u těch architektů, kteří se tímto tématem zabývali již během svého studia. Cílem projektu je proto shromáždit, utřídit a následně vyhodnotit ročníkové a diplomní projekty konverzí průmyslových staveb, které byly zadávány v ateliérech na Fakultě architektury a na Fakultě stavební ČVUT od roku 2002, kdy bylo na základě interní grantové soutěže ČVUT na podporu vědy a výzkumu založeno Výzkumné centrum průmyslového dědictví. Kromě archivní evidence si projekt klade za cíl především vysledovat, ověřit a formulovat obecnější principy: argumenty pro opětovné využití opuštěných objektů z hledisek udržitelného rozvoje, památkové péče i jako prostor pro současnou tvorbu a jako hledání aktuálních témat a tendencí urbanismu a architektury, a to nejen v pedagogickém prostředí.
Hlavní řešitel
Trvání projektu
2016-2020
Anotace
Projekt se zaměřuje na kondici architektury v transformačních obdobích, a to na příkladu české architektury let 1945-1948 a 1989-1992. Realizované (iniciované) stavby a dobová odborná debata budou podrobeny analýze s využitím metodologických postupů dějin umění a poznatků sociologie a tranzitologie. Jádrem projektu bude konfrontace dlouhodobých utopicko-ideových konceptů české architektury 20. století a okamžité rétoriky přerodu. Důraz bude položen na význam individuálních aktérů - architektů, teoretiků a investorů - v neustáleném institucionálním prostředí období přerodu.
Hlavní řešitel
Trvání projektu
2015-2017
Anotace
Průmyslová revoluce přinesla zcela nové struktury osídlení, které prakticky v nezměněné podobě dodnes více či méně plní svoji roli. Současné úsilí o nové zhodnocení průmyslových úhorů a nevyužívaných staveb nastoluje širší než pouze architektonicko-stavební otázky. Jakým způsobem tyto proměny a stavební aktivity ovlivní složitou síť hmotných otisků historického vývoje v přilehlém území? Jak se změní stále živá paměť obyvatel a místní komunity? Přinesou zásahy pozitivní nebo negativní dopady na sociálně ekonomický rozvoj a statut území? Lze např. formou participace obyvatel, pozvolnou etapizací nebo vhodnou volbou měřítka zabránit neúspěchu a nepřijetí projektu? Industriální dědictví a problematika jeho nového využití jsou dnes chápány ve velmi širokém záběru, zpravidla však v jeho krajních polohách jednotlivých staveb nebo rozsáhlých ploch brownfields. Dosud málo probádanou, ale v posledních letech stále častěji diskutovanou a naprosto klíčovou tématikou je však střední měřítko na úrovni kulturní krajiny. Tato změna úhlu pohledu vyvolává nové otázky, jak zachovat a chránit průmyslové dědictví v rámci aktivního, žijícího území. Je modernizace těchto území vždy nezbytná? Skrývá se v industriální minulosti inovativní budoucnost, motor ekonomiky a pojidlo kulturních nebo sociálních vztahů? Tyto problémy jsou společné pro všechny země s průmyslovou minulostí, bez ohledu na úroveň jejich industrializace. Je zde mnoho dosud nevyužitých šancí a vnitřních kapacit, které čekají na chytrá řešení. Cílem projektu je přispět k hlubšímu porozumění procesům ovlivňujícím další vývoj oblastí s industriální minulostí a také hledání cest k jejich novému využití: - Historie, otisky industriální minulosti a potenciál území / identita, komunitní prostor, sociální zodpovědnost - Ovlivňování kvality životního prostředí a formování kulturní krajiny - Veřejný prostor jako ohnisko vzdělávání, kultury a inovace - Přírodní procesy a zeleň jako cesta k rehabilitaci území, zhodnocení specifickýc
Hlavní řešitel
Kašíková Sigmundová, A.
Trvání projektu
2012-2014
Anotace
Postindustriální éra přinesla nové výzvy - v oblasti kulturně-sociální, ekonomicko-hospodářské a environmentální. Restrukturalizace probíhá ve vyspělých zemích už od konce šedesátých let. Mnoho otázek přesto stále zůstává nezodpovězeno a širší společnost proměnu dosud jako étos nových souvislostí plně nepřijala. Nabízený potenciál průmyslového architektonického dědictví však v kontextu probíhající ekonomické krize, protežovaných zásad udržitelného rozvoje a hledání kulturní identity získává na zvláštní naléhavosti. Cílem projektu je vyplnit dosud prázdná místa v poznání historie průmyslového dědictví a úskalí jeho současného a nového využití: - Prostor, struktura a technologický tok / možnosti nového využití průmyslového dědictví - Průmyslová architektura dvacátého století / historie, souvislosti a úskalí nového využití - Iniciační a nízkonákladové konverze průmyslových staveb - Přírodní procesy a zeleň jako cesta k rehabilitaci území Tyto dílčí úhly pohledu navazují na dosavadní pozná

Za obsah této stránky zodpovídá: doc. Ing. arch. Jan Jakub Tesař, Ph.D.